To jsi mi nahrál na další otázku, protože rádio je nejen o zábavě, ale musí si na sebe i vydělat. Kdo je vaším typickým klientem?
Vždycky říkám kolegům, že je to podobné, jako bychom prodávali rohlíky. My prodáváme reklamní čas, jen je to těžší, protože rohlík chutná, voní a potřebuješ ho, ale reklamní čas je virtuální. A nás opravdu živí jen reklama. Koncesionářské poplatky, které povinně ze zákona platíme, jdou Českému rozhlasu. Ideálním klientem je tedy každý, kdo potřebuje být slyšet, tzn. firmy z regionu, pro které se snažíme, aby za nimi lidé chodili nakupovat zboží. Typicky jde o střední firmu z Olomouckého kraje, který pokrýváme naším signálem. Obchody, kavárny, ale i technologické společnosti, pro které vysíláme například náborovou kampaň. V Praze nás pak zastupuje mediální agentura v rámci národního trhu, abychom získali reklamu i od velkých klientů, kteří jsou z Olomouce nedostupní.

Myslíš si, že v dnešní době marketingového šumu, kterého jsme svědky, má reklama v rádiu stále svůj význam a smysl?
Vycházím z průzkumů, protože jiná data nemám. I my si žijeme ve své sociální a pracovní bublině. Více než osmdesát procent dospělé populace rádio poslouchá a ze starších médií má rádio stále jakýsi smysl a zásah. Umí být stále s tebou a neruší tě, hudbou, ani reklamou. Naproti tomu televizi si na zahradu nevezmeš a v autě si ji nepustíš. Rádio nabízí zábavu, oblíbené písničky, k tomu reklamu, která ti v zásadě řekne, co si kde koupíš levněji a kam zajít za kulturou. Vše je hezky zabalené a nefunguje jako u televizního formátu, kde si při reklamě zajdu odskočit nebo do ledničky. Reklama v rádiu se bere jako informační servis a čísla nám dávají zpětnou vazbu, že to lidi stále zajímá.

Pojďme to trochu odlehčit. Když se vypne mikrofon a hrají písničky, co se děje ve studiu?
Rádio má obrovskou výhodu, že nejsi vidět, což znamená, že můžeš klidně přijít rozcuchaný a v pyžamu. Pořád tě ale prodává hlas, o který se musíš starat a nemůžeš to večer před směnou přehnat s alkoholem nebo cigaretami. A samozřejmě je slyšet, když jsi nemocný nebo máš rýmu. Dneska má rádio plně automatizovaný provoz, takže si dělám z kolegů legraci, že posluchač ani nepozná, když moderátor umře. Samozřejmě přeháním.

Moderátor si na základě scénáře připravuje vstupy step by step, má kostru vysílání, sleduje nonstop on-liny, hlavně co se týče dopravy v regionu, aby měl posluchač každou hodinku čerstvý servis. Moderátor pak má do hodiny tři až čtyři vstupy, takže si je potřebuje připravit opravdu dobře.

A navíc obhospodařujeme ještě druhý program SkyRock a třetí Metropoli, takže produkční práce je hodně. Ale moderátor si může zvolit, jestli vstup udělá živě, nebo si ho lehce předtočí, pokud to jde, a pak ho ‚prodá‘ posluchačům živě. Každou hodinu máme nové zprávy, takže je stále co dělat, a směna, která trvá čtyři až pět hodin, moderátorovi rychle uteče.

Co nejzajímavějšího jsi zažil za mikrofonem? Protože kromě toho, že jsi programový ředitel, i moderuješ.
Toho je strašně moc, ať už v rádiu nebo na akcích. Ale vždycky nezbývá než se s tím poprat. Třeba když ti uklízečka vlítne s vysavačem do živého vstupu, máš jen dvě možnosti. Buď v půlce přestat mluvit, nebo s ní začít rozhovor. (smích) Vzpomínám si, jak jsme si před pár lety s paní uklízečkou povídali na téma úklidu. A pak se stává, že selže technika, něco vypadne nebo ti svítí červená, mluvíš a mikrofon si z nějakých záhadných důvodů zapomeneš vypnout. Vstup se ti nepovede a proneseš do živého vysílání nějaké sprosté slovíčko, a to pak zjistíš, že tě lidi opravdu poslouchají, protože zpětná vazba je okamžitá.

Vzpomeneš si na nejzajímavější rozhovor, který jsi vedl?
Teď rozhovory předtáčíme nebo děláme videopodcasty a do vysílání se dostane jen krátký edit, zbytek si lidi najdou na YouTube. Obrovským benefitem téhle práce je, že poznáš strašně moc známých lidí i populárních celebrit a v podstatě zjistíš, jací doopravdy jsou, když ti přijdou z televizní obrazovky a z koncertů do rádia. Takže z hudební branže to jsou skoro všechny osobnosti, včetně mistra Karla Gotta, a z televizní zase ti, kdo přijeli do Olomouce promovat nějaký film či premiéru. Divadelní i televizní herci a dabéři nám také natáčí reklamy, takže i s nimi jsme v kontaktu. Pan Dvořák, který dabuje Bonda, nebo Zdeněk Mahdal a teď nám například pro policii Ondra Vetchý či Karlos Vémola točili náborové spoty.

Marku, moc děkuji, že jsi tu byl s námi, a ještě mám pro tebe deset rychlovek, které pokládám každému hostovi.