Jaký je váš nejtypičtější zákazník?
Výrobní společnost, která vyrábí produkty na zakázku. Ideálně rolety, žaluzie, garážová vrata, markýzy, prostě něco, co si objedná konkrétní zákazník na konkrétní místo a výrobek se musí vyrobit a dodat. Pokud do procesu vstoupí ještě dealer, je to komplikovanější, protože vytváří cenovou nabídku a objednává u výrobce. Pak se informace předávají mezi více stranami a celý proces je náchylnější na chybu. Pokud se u výrobku na zakázku cokoliv vyrobí špatně, většinou ho nelze opravit, musí se udělat znovu a ztráty jsou na všech stranách. Zákazník je nespokojený, že nemá výrobek v termínu, výrobce musí vyrábět znovu a obchodník má po marži. A právě náš produkt tomu předchází, protože umožňuje všem zúčastněným stranám, aby pracovaly se stejnými daty. Nic se odnikud nikam nepřenáší a nepřepisuje. Co si zákazník objedná, to dostane.

Pepo, jaká je tvá skutečná role v Cathedral Software?
Trvalo mi řadu let, než jsem si uvědomil, co skutečně znamená role jednatele ve firmě. V současnosti jsem přesvědčený, že je o nastavování procesů ve firmě, tak aby každý zaměstnanec věděl, co má dělat, za co je zodpovědný a placený, a následně kontroloval, zda k dodržování těchto procesů dochází.

V souvislosti s podnikáním se často mluví o fuck-upech. Nastalo něco podobného i ve vaší firmě?
Mám to štěstí, že dlouhá léta spoluvlastním Cathedral Software se svým společníkem. Říkali nám, že to nebude fungovat a že se společnosti s více jednateli vždycky rozpadnou. Zatím nám to klape, a protože jsme každý trochu jiný, funguje nám pravidlo, kdy si větší akce navzájem odsouhlasíme. Například já představím svůj nápad, zdůrazním výhody a přínosy, které nám to může přinést, a Pavel se zase zaměří na negativa. Společně hledáme vybalancování, zda přínosy vyrovnají negativa. Musím říct, že díky tomuto uspořádání se nám katastrofické fuck-upy vyhýbají. Druhý společník totiž prvnímu vždy nějakou blbost zatrhne hned v zárodku. (smích)

Je skvělé, že fungujete jako tandem a kryjete si záda. A to mě přivádí k další otázce. V každém podnikání má majitel firmy určité vzory nebo ho někdo inspiruje. Je někdo takový?
Na začátku mě inspiroval můj otec, který byl majitelem stavební firmy. Mě ale stavebnictví nikdy moc netáhlo a orientoval jsem se na počítače. V prvních letech jsem se soustředil, abych veškeré zdroje a výdělky dával zase zpátky do podnikání. A druhý člověk, který mě inspiroval, byl Robert Kiyosaki a jeho kniha Bohatý táta, chudý táta, k níž jsem se dostal až po pětatřicítce. Musím říct, že jsem hořce litoval, že jsem ji nepotkal dřív. Pro někoho může být kontroverzní, ale myšlenky a principy, které v knize jsou, mě obrovsky obohatily, rozšířily mé poznání a čerpám z nich dodnes.

Kiyosaki – to je evergreen a myslím, že spousta našich posluchačů ho zná. Pepo, poslední dobou zažíváme v rámci ekonomického cyklu různé změny, přičemž s některými jsme se v historii možná nikdy nesetkali. Jakým způsobem to ovlivňuje vaši firmu?
Covid rozházel vztahy mezi lidmi a znemožnil fyzický kontakt. Z jedné strany se zákazníci naučili víc pracovat s počítači, používat častěji videokonference, ale na druhou stranu se lidský kontakt nedá nikdy nahradit, takže jakmile covid skončil, zákazníci zase vítají, že k nim naši konzultanti jezdí osobně. Co se týče záležitostí kolem Ukrajiny, zatím do našeho odvětví výrazně nezasáhly. Ale poslední dva až čtyři roky cítím určitý nedostatek pracovníků v oblasti IT, takže se snažíme sehnat pracovníky a programátory. Podobně zaměřených firem na trhu raketově přibývá a sehnat kvalitního zaměstnance mi připadá jako čím dál větší problém, a to porovnávám situaci za celé období své osmnáctileté praxe.

Zmínil jsi, že v ČR přibývá hodně softwarových firem, a asi nejen u nás. Jak vnímáš jejich prostředí?
Přibývají jako houby po dešti, protože se vše digitalizuje a všude se používá nejrůznější software. Nevnímám to jako zásadní konkurenční problém, protože každá firma si řeší své specifické záležitosti. Na druhou stranu si myslím, že čím jsou výrobky složitější a nacpanější softwarem, tím jsou náchylnější k chybám. Například auta – čím více mají dotykových prvků, tím více se kazí.

Pepo, já vím, že jsi také členem olomouckého My Networking Clubu. Předtím jsi byl i v jiném podnikatelského klubu, ale pak jsi měl přestávku. Co ti dalo impuls se vrátit a opět se setkávat s podnikateli?
Určitě to byl pravidelný osobní kontakt, který člověka nabíjí a dodává mu energii na dalších čtrnáct dní. A obrovská spousta příjemných a přátelských lidí, s nimiž se setkáváme i mimo snídaně, řešíme spolu obchody, problémy a vše je postaveno na tom, že se společně cítíte dobře. Během covidu mi tento kontakt obrovsky chyběl a spojení přes obrazovku ho nedokázalo nahradit.

Náš rozhovor se chýlí ke konci a já ti děkuji, že jsi přišel. Než tě ale pustím ze studia, mám pro tebe ještě deset rychlovek.